historie let 1940-1990 – Pomozte složit střípky historie dohromady!

Skupina Kabeláka

Poslední z velkých lektorů prvorepublikové Universalie se po válce stáhl do ústranní. Přesto se kolem něj vytvořila skupina studentů mezi které patří Doc. Milan Nakonečný, dr.Rejdák (agent StB Homér i dalších služeb), a dalších celkem asi 20 osob, kteří se scházeli s Kabelákem na jeho neveřejných přednáškách na katedře v Celetné ulici – většinou se sešlo 10-12 lidí. Někteří z těchto studentů se zajímali i o dílo Josefa Loudy – Theofana Abby a tak jsou tyto dva okruhy značně propojeny. Abbovým žákem je např. grafik Martin Stejskal a správcem jeho pozůstalosti se stal Doc. Nakonečný.
Kabelákovy přednášky jsou z období 60tých let. Užší kruh se scházel po dopolední schůzce širšího kruhu na fakultě v bytě Jiřího Wowka odpoledne a Kabelák tam pak přespával. V tomto užším kruhu byli 4 a později 3 osoby nepočítaje Kabeláka. Schůzky na fakultě měli charakter studijně debatní a měli být průpravou pro pozdější praktické experimenty. Existoval přesný plán, který již nebyl pro Kabelákovu smrt realizován. Podmínkou pro účast v kruhu bylo aktivní bádání v hermetismu.
Pan Rohlíček ,tajemník Horev klubu,byl také členem kruhu scházejícího se s Kabelákem. Pan Rohlíček žil v Melantrichově ulici poblíže jejího ústí na Staroměstské náměstí, asi ve 4 patře a měl dvě okna obrácené do dvora. Je to ulice ze které se vyjde proti radnici, byl to dům se znamením sv. Michala, v přízemí byla opravna hraček. Pokoušel se také o removaci Martinismu s velmistrem Willemem Segiré. Měl velmi hluboké znalosti o spagyrii, ale nepraktikoval, když jsem měl doc Nakonečný krizi v zaměstnání na fakultě (Odchod doc. Nakonečného z fakulty na počátku 70tých let byl zdůvodněn potřebou zvýšit počet členů strany na pracovišti. Bylo to po skandálu se článkem o Lasenikovi, magii a egyptologii, který měl velký ohlas a snad i jedna studentka na etnografii se pokoušela zpracovat na toto téma diplomovou práci. Zda jí to bylo umožněno nevím.), donesl mu jakési pantakli. Rohlíček zemřel v roce 1974 za podivných okolností,možná, že to byla sebevražda vyhladověním. Není pravděpodobné, že by se jednalo o komplikaci při přípravě k evokaci nebo při cvičení, protože ve skupině byl dobrý lékař, který na všechny přípravy dohlížel. Před svou smrtí veškerou pozůstalost po Lasenikovi stáhl od lidí, kterým byla svěřena, a dal A.Janátové- Krčkové, která Rohlíčka uctívala jako mistra o níž se následně zjistilo, že není vhodnou osobou pro velmi časté změny směrů a názorů…
Jednalo se o Lasenikovy deníky, což byly deníky vnitřní skupiny v Horev klubu,1 a 2 Lasenikuv deník, Lasenikovy kroniky, Lasenikovi diplomy, vzácný rituální prsten kniha prací, kniha géniu, fotoaparát na sklenene desky, část Lasenikových vlasů, dva rituální meče s kroutícími se hady a Lasenikova charta z Menfisu, oprávňující ho k zakládání lóží spolu s dokladovou fotografii v jaké úrovni má vnitřní sílu- měl ji v úrovni hlavy (protože je spousta falečných mistrů, kteří mají sílu mezi pupkem a pohlavím) a zbytky výbavy zařízení Horev klubu v pražské vile Vytoužená..Část věcí se později podařilo zachránit.
V Kabelákově filosofii byl kladen až extrémní důraz na dietu a kuřidla. V době kdy konal operace se vyhýbal mimo jiné masu i luštěninám, nepil nic alkoholického a doporučoval jakési pálivé a nechutné koření (dává se též do perníku), ačkoliv s jinak rád dával klasická česká jídla jako bůček a vepřové a pil rád pivo.

Skupina Ráčkových

Tato skupina je mé osobě nejbližší. Manželé Ráčkovi byli teosofové, paní Kamila Ráčková byla astroložka se silnými jasnovidnými schopnostmi, pan Ráček vytváří tepané mědirytiny zdobící byty většiny esoteriků. Propojením k prvorepublikové Universalii byl dr. Kmínek, syn prvního předsedy Universalie. Měl silně negativní vztah k ženám. Vyprávěl, že Universálie vyloučila Bardona ze svých řad, který měl zájem do ní vstoupit. Věděli, že na nižších úrovních úspěšně praktikoval, ale nedůvěřovali mu, podezřívali ho z černé magie.
Kmínek náhle zemřel roku 1995, p.Chalupa si vzal některé knihy, které mu dal a většinu knih přenechal Karskému, jednalo se o knižnici Univezalie, kterou měl Kmínek po svém otci, zakládajícím členu Univerzálie(Štěpán Kmínek, starokatolík, byl kompromisní osobou mezi dvěma skupinami, náboženský kazatel, ke stáří oslepl a nechali ho dělat hlídače v parku) a spisy Minaříka. Důležité v filosofii Kmínka byla karma a reinkarnace, v astrologii dával velký důraz na hypotetické Witteovy planety. Podle jeho proroctví se ve lvu roku 1978 narodil Antikrist z katolického biskupa a židovky (během úřadování papeže Jana Pavla 1, který měl ve znaku půlměsíc, jak předpovídali proroctví).
Další člen pan Josef Sucharda z Benešova zemřel v roce 1994, vedl skupinu Para-Panacea v níž působil J.Můller, Ing J. Netolický a Ing V. Šeda, zabývali se astrologií, tatvami a bylinářstvím. Zemřel také Zdeněk Pilař, mladý okolo 30-40 let na rakovinu, asi v roce 1993 a také paní Cíchová. Jejich smrt Kmínek předpověděl.
V současné době je ze skupiny Ráčkových nejznámější Robert Nový, publikující tantrické studie.

Skupina p. Solnaře

Se skupinou Ráčkových byla spojena také skupinka kolem Oty Solnaře, kterého jsem však poznal již ve věku, kdy jeho síly i jasnost paměti již dohasínaly. Lze říci,že tato skupina tvořila křesťanštější křídlo tohoto okruhu lidí. Její základ založila Anna Wirlová v roce 1926 a vyučovala až do své smrti roku 1968. Dva roky po její smrti dostal p. Solnař pokyn školu obnovit, sepsal proto Nové poselství z Prahy. Školu pak vedl až do roku 1976. S touto skupinou spolupracoval p. Zezulka a Solnařovou žačkou je p. Marta Foučková. Tato později studiem dianetiky vypracovala vlastní metodu nahlížení do minulých životů, kterou se proslavila. Zhruba od roku 1994 se však již praxi nevěnuje a zaměřuje se na vyučování a přednášky.
Kromě astrologie (p. Solnař napsal podle mne zdařilou astrologickou učebnici) byl v této skupině kladen důraz na vnitřní postup s osobním vedením mistra spojený s intuitivním výkladem snů.

Skupina Drtikola

Pokračovateli nauky F.Drtikola jsou nejznámější čeští mediální guruové manželé Tomášovi (však mají také spoustu žáků v české TV). O svém seznámení s Drtikolem M.Tomášová napsala:
JAK JSEM SE POZNALA S FRÁŇOU DRTIKOLEM?

Jednou jsem uviděla u známých duchovních lidí na stěně malý obrázek. Byl to obraz šesté čakry, podepsaný Drtikolem. V tom okamžiku jsem věděla, že je to můj známý a že za ním půjdu. Zeptala jsem se paní Renaty, jestli neví, kde Drtikol bydlí. Ihned mě začala odrazovat, že už je to starý pán, nemocný a nepřívětivý, nikoho nepřijímá, zvláště ženy ne. Usmála jsem se, z jejich slov byla cítit obava, že ztratí „svojí žačku“.

Je velmi zajímavé a přímo typické, jak někteří žáci, kteří trochu čichli k ezoterickým naukám, velice rádi sami sebe pasují na učitele druhých. Všichni by chtěli pomáhat druhým, zatímco by měli především pomoci sami sobě, zkvalitnit a vyškolit především sebe, aby jejich následná pomoc byla účinná. (Ramakrišna říkal, že každý žebrák by chtěl dávat milión.)

Přemýšlela jsem o tom a osvětlilo se mi, proč tomu tak je: Tito aspiranti na budoucí učitele v sobě již vyciťují své budoucí povolání. Ale také bohužel je tu ještě moment záporný, a sice ten, že ve svém vědomí „jistotu“ pevného zevního světa opustili, respektive opouštějí,a pevnost vniřní ještě spolehlivě nenašli. Shánějí tedy „své“ příslušníky, „své“ žáky, aby tak podepřeli svoji důležitost, a tedy sami sebe. Proto si tak ty „své“ žáky hlídají, poutají je na sebe ve svém omylu důležitosti a tím je zdržují od jejich vlastního vývoje. Bohužel tím také zdržují od dalšího vývoje sami sebe.

Na paní Renatě bylo typické, že pro začátečníky byla učitelkou dobrou. Byla velice laskavá, obětavá, sečtělá a výřečná. Dovedla jim pěkně vyprávět, půjčovala jim své knihy, měla je ráda atd., lale běda, když ten „její“ žáček zašel někam jinam. Byla uražená a zlá. Když jsem k ní přišla po krátkém vynechání na přátelskou návštěvu, myslela si, že jsem už u Drtikola byla. Zasypala mě tak zlými slovy a takovou sprškou hloupých pomluv na Drtikola, mimochodem též prý ho viděla ve své vizi jako černého mága s nohama otočenýma dozadu, čemu přikládala podle své vize pravdivý význam. Vize ale bývají tak pravdivé, jak je žák pokročilý. Tato její vize byla vyvolána její nevědomostí, pramenící z žárlivosti na pokročilejšího člověka.

Po několika dalších výhrůžkách, například že shořím jako papír, budu-li k němu chodit, jsem odešla od kdysi milé paní Renaty navždy, alespoň v tomto životě.

Když ze mne vyšla trpkost a smutek nad jejím jednáním, šla jsem k Drtikolovi. Krátce předtím jsem se seznámila s jedním jeho žákem, a tak jsem ho požádala, aby mě k Fráňovi vzal s sebou. Ten se sice chvíli zdráhal, ale pak na to přistoupil-

Když jsme se s Fráňou poprvé uviděli, ihned jsme se poznali a oba jsme se začali tomu pochopení upřimně smát. Ačkoli byla hluboká nesvoboda (rok 1952), otevřel tajnou skrýš a vynesl všechny mystické obrazy, které kdy namaloval (na stěnách měl jen „normální“), a udělal mi vernisáž. Prohlížela jsem si zrovna tři menší, umístěné vedle sebe, na kterých byly namolovány me zážitky z dřívějších let, když Fráňa stanul za mnou a řekl:“Tyhle si vezmi, ty jsou pro tebe.“

S Fráňou jsme si vždycky dobře rozuměli, a to jako rovný s rovným. Chodila jsem k němu později i s manželem a svými přáteli Mirkem a Vlastou i dvakrát měsíčně až do jeho smrti v lednu v roce 1961. Bývali jsme většinou v tichu, někdy jsme si povídali, ale necítili jsme, že by bylo povídání mezi námi nějak potřebné. Nejčastěji jsme meditovali, Měli jsme podobný způsob duchovní cesty, a to nejen v tomto životě, ale již hodně dávno, a také stejný způsob chápání. Rozuměli jsme si dobře vídali jsme se rádí. Jako učitele jsem měla vždycky na prvním místě božství – nejčistší vědomí, a několik lidských učitelů jsem vždy chápala jako jeho zevní projev. A pak Fráňa se na mého učitele nikdy nevyvyšoval. Byl to můj duchovní bratr, v této inkarnaci starší, ale co je pár lidských let proti koloběhu lidských životů? A přece mi jednou Fráňa pomohl způsobem, jako když jsem křikla na přítele Kamila:“Á, to jsi ty, co nám zmrzl meruňku?“

Podobně mě Fráňa pomohl vytáhnout z omylu „já vím“, že mi řekl: „Nakopni to!“, když jsem byla ve stavu druhé arúpadžhány – byla jsem neomezeným vědomím ve všem, co existovalo, a zalíbili se mi to. Byla to jediná drsná slova, která jsem kdy od Fráni slyšela, ale pomohla mi. (O Fráňovi šla pověst, že je hrubián, že slova nevybírá, ale přede mnou je nepoužíval.) Nebýt Fráňovy bratrské pomoci, třeba bych si v této sféře libovala ještě dodnes a nevylezla bych tak z ní. POdobně jako někteří autoři, kteří na této úrovni nekonečného vědomí zůstali a myslí si, že je to cíl. Někteří z těch mála, kteří do této sféry došli, byli již na dobré cestě z ní vyjít, ale zalekli se třetího vnoru – mystické smrti ega – a vrátili se zpět na druhý stupeň. Nic nechtít, nic nemít a nic nevědět, toto zažije a pozná jen opravdu málo lidí. Ale všichni tu možnost mají a je na nich, aby se dovedli vzdát nejen blaženosti vědění, ale i Boha pro Boha, jak říká Mistr Eckhart z Hochheimu.

Prozření, které se mi o něco později stalo, souhlasilo s tím co popisuje Ramana Mahariši z Arunačaly, Buddha či jiní mudrci. Fráňa to také znal a byl v té době jediným, který mi mohl říci: „Ano, to je ono“. A také to řekl, aniž bych se ptala. Ale kdyby tisíce i milióny Fráňů řeklo:“Není to ono“, naprosto by to pro mně nic neznamenalo a nepohnulo jistotou proření do jednoty. Proto se nikdo nemusí obávat, že by „To“ nepoznal, až k tomu vyjde ze svých omylů, jak říká Prádžňapáramitásútra.

Míla Tomášová. Za čas a prostor. Praha 1998. Avatar, str. 127-130

K dokreslení těchto slov přidám pár osobních zkušeností:
Manželé Tomášovi mají svou sázavskou chatu postavenou ze železničních pražců napuštěných karbolem (pan Tomáš myslím svého času pracoval na stavbě železnice). Karbol je určitě skvělá inpregnace, ale za parného letního dne je ho uvnitř chaty pořádně cítit a není to právě příjemný – dráždí a podle chemiků může vést i k rakovině. Po chvíli pobytu v této chatce jedno děvče v naší výpravě dostalo z toho zápachu alergickou rýmu. V tu chvíli paní Tomášová propukla v hysterický záchvat prokládaný výkřiky „Přišla nás staré lidi zákeřně nakazit“, „Chce nás zabít!“, „Jakápak alergie, JÁ to musím vědět, JÁ jsem mikrobioložka“ a vyhnala dotyčnou dívku mimo pozemek jejich chaty a protože již byla na veřejném prostranství a pí Tomášová ji tak nemohla dále pronásledovat vrátila se k udílení poučení svým dychtivým žákům. Pan Tomáš to s klidem sledoval a byl přímo zosobněním myšlenky „Však ona se nakonec uklidní“, na většinu otázek však odpovídal slovy: „Zeptejte se na to Míly“, jejich žáci tvrdí, že Míla Tomášová je duchovně dále a ona je s velkým sebeuspokojením radostně (vy/po)učuje…
Později za mnou přišlo pár lidí s tím, že po nich Tomášovi požadovali, aby se rozešli se svými partnery a začali žít s některým z jejich žáků /žaček, které jim doporučovali. V jejich skupině je zvykem mnoho mluvit o svém duchovním pokroku a pí Tomášová s několika svými nejbližšími rozdává verdikty o dosažení stupně vnitřního probuzení a tím ustanovuje společenskou hierarchii jejich kruhu. Žáci Tomášových si pokládají za čest bezplatně pracovat pro nakladatelství Avatar patřící synovi manželů Tomášových.
Protože mně takovéto „rozpuštěné ego pí. Míly Tomášové“ nevyhovovalo a nebylo v souladu s mým cítěním duchovní svobody vícekrát jsem již k těmto lidem neměl potřebu jít.

Žáci Bardona