převzato z časopisu r. 1940

Dne 5. března roku 1887 pronesl německý badatel, hrabě Leiningen, v Psychologické společnosti v Mnichově přednášku, ve které se zabýval problémem lidské duše podle učeni kabbaly: Tato přednáška je ve svém obsahu to nejlepší, co je nám v tomto směru známo. Je to důkazem, že již po mnoho let ovládají arijští badatelé filosofické pole kabbaly daleko lépe, než badatelé semitští., kterým byl vždy na poli kabbaly vyhražován neznalci primát, a sice ne vždy oprávněně. Přednáška hraběte Karla Leiningena byla otištěna v něm. revui Sfinx, odkud ji vynikajicí francouzský hermetik Barlet přeložil do francouzštiny a Dr. Encausse otiskl do své knihy o kabbale. Odkazujeme každého, kdo má zájem o názory kabbaly o lidské duši na otisk přednášky Leiningenovy. V našem pojednání chceme doplniti výklad Leiningenův o tři prvky, kterými se ve své přednášce nezabýval, a sice o:

1. vznik 1idské duše obou pohlaví,
2. zákon metempsychosy, znovuvtělování, GILGUL,
3. těhotenství duší, IBBUR.

Jak je všeobecně známo, tvoři deset sefirotů ve svém souhrnu ideálního, t. j. nebeského člověka,A d a m a K a d m o n a, který je světem příčin, olam a c i 1 u t h. Tvoří tak Ilán, kabbalistický strom, který se ve svém schématu dělí ve tři třídy, představující atributy boží vždy z jiného hlediska, avšak tyto tři třídy tvoří nedělitelnou trojjednotu.

Tři první sefiroty jsou povahy intelektuální, vyjadřují absolutní totožnost bytí a myšlení. Tři další sefiroty jsou morální povahy , na jedné straně stotožňují Boha s dobrem a moudrostí, na druhé straně ukazují, že krása, t. j. sefira T i p h e r e t h pramení z dobra, Nazývají se proto přívlastky morálními, jinak světem citu v nejvznešenějším smyslu slova. Poslední sefiroty ukazuji, že Bůh je absolutní silou, nejvyšším základem a že tento základ, sefira J e s o d, je současně plodícím prvkem všeho bytujícího. Tyto tři poslední sefiroty vytvářejí svět přírody, lépe řečeno podstatnost, bytnost a princip přírody. Jak přecházejí tyto tři trojice v nejvyšší trojici a Jednotu, vysvětluje kniha Z o h a r, traktát B e r e š i t h, fol. 51a, následovně:

»Kdo chce nabýti názoru o nejvyšší jednotě, nechť pozoruje plamen, který vychází z uhelného žáru nebo hořící lampy : nejdříve vidí dvoje světlo, jedno jasně bílé a druhé modré nebo černé, bílé světlo je nahoře a rozšiřuje se v přímé linii, modré nebo černé světlo je dole a zdá se býti podstavcem bílého světla. Obě světla jsou spolu tak těsně spojena, že tvoří jediný plamen. Podstavec modrého neb černého světla je zase spojen s hořící látkou, která se nachází pod ním. Bílé světlo nemění nikdy barvu, zůstává vždy bílé. Ve světle, které je pod ním, můžeme ale pozorovati více odstínů. Mimo toho se podstavec, spodní světlo, šíří dvěma protilehlými směry: nahoře je spojeno se světlem bílým a dole s hořící látkou. Avšak tato hořící látka se stále více stravuje a spodní světlo vystupuje vždy k světlu hořenímu. A tak přechází vše v Jednotu.«

Tato alegorie se nachází v Z o h a r u ještě jednou. a sice v traktátu P e q u d a, aby pomocí této alegorie byla vysvětlena lidská duše, která tvoři také trojici. Trojice má tři členy , z nichž jeden tvoří těžiště. Tři těžiště tří trojic sefirotů tvoří tak Sloup středu. Těžištěm první trojice intelektuálních sefirotů je sefira Kether, Nejvyšší Koruna. Těžištěm druhé trojice je sefira Ti p h e r e t h. Krása. těžištěm poslední trojice je sefira Ma1kuth. Říše. Co je to Koruna? Koruna je jednička, absolutní p o d s t a t a. Co je krása? Krása je nejvyšším výrazem morálního života a morální dokonalosti. Je emanací rozumu a milosti, bez kterých by bylo vše, co bytuje, temnou nocí, je to tedy ideál. Co je Říše? Je to hromadná činnost všech sefirotů, přítomnost boží ve všem stvořeném.

Tato tři těžiště tvoří sloup středu, který je opět trojici, a sice: absolutnem či podstatou, ideálem či myšlením a silou či životem, t. j. soustředěním bytí a ideje v objektu. Koruně zůstává vždy její jméno, je vždy Dlouhým Obličejem, Starým Dnů, Starým, jehož jméno budiž pochváleno. Krása se ale stává králem, Říše matkou, královnou. Porovnáme-li krásu se sluncem, jsme nuceni porovnati Říši s měsícem, neboť říše přijímá světlo svítící s místa vyššího, které je bezprostředně nad ní, což znamená, že hmotné bytí je toliko odleskem T i p h e r e t h u. vyšší krásy. Tímto způsobem dokazují kabalisté jasně a logicky existenci a trojjednotu lidské duše.

Jasný důkaz který chybí v pojednáni hraběte Leininzena. Z o h a r, traktát idra S u t a, praví: Říše, královna, je matkou všeho a vše, co bytuje na zemi, saje na jejich prsou a je prostřednictvím jejím požehnáno. Nazývá se proto M a 1k u t h, Říše, královna, také CHAV AH (E v a), matka lidství. Král a královna tvoří dohromady pár, jehož úkolem je předávati světu vždy novou milost. Spojením tohoto páru je pokračováno v díle stvoření a jeho udržování. Oboustranná láska tohoto páru, která je nutí k této činnosti, projevuje se dvojím způsobem a plodí proto plody dvojího druhu. Přichází-li totiž tato láska se shora, t. j. od krále, z T i p h e r e t h u, ku královně, M a 1k u t h u, a z té do celého světa, chce se byti a život po svém východu z hlubin světa idejí vždy více a více ve všech předmětech přírody rozšířiti.T a k v z n i k á d u š e m u ž s k á, Přichází-li láska ze zdola, od královny ku králi, to jest od uskutečnění k ideálu. aby přivedla zpět do klína Starého Dnů vše to, co má nárok na zpětný pochod, v z n i k á duše ženská.

Z o h a r, traktát V a J i k r a (fol. 7a, 10b) vykládá vznik dvou pohlaví následovně: Nejčistší podstata duše má svůj kořen v rozumu, v n e j v y š š ím r o z u m u, kde se postavy tvorů od sebe počínají odlišovati, kterýžto rozum jest v š e o b e c n o u d u š i (A d a m P r o t o p 1 a s t). Má-li býti podstatou mužské duše, prochází principem m i l o s t i, to jest principem v ý b o j e, sefirou C h e s e d, Má-li se státi podstatou ženské duše, prochází principem spravedlnosti, to jest principem s o u s t ř e d ě n í, sefirou N E CACH.

Jak vidíme, podstata duše ženské i mužské je tatáž. Obě duše jsou si morálními principy rovné, liší se toliko s m ě r e m těchto morálních principů. Na těchto směrech jsou založeny rozdí1né duchovní schopnosti obou pohlaví.

Do světa, ve kterém duše žije po průchodu těmito principy, je duše přenesena spojením krále a královny, Tipherethu a Malkuthu, které plodí duši podobně jako muž a žena plodí hmotné tělo. Tímto způsobem duše sestupuje. Vynechali jsme toliko mystické kanály, kterými se tento sestup děje. Následujícím způsobem se vrací duše zpět: skončila-li svojí úlohu, je-li vyzbrojena všemi ctnostmi, vystupuje sama sebou, a sice Láskou. Láska její i láska, kterou přijímá, rozlučuje ji a vystupuje z ní emanace Věčného Bytí, aby se opět sloučila s postavou Adama Kadmona. Král a královna se opět spojují, avšak jiným způsobem. Tak vzniká Věčný K o l o b ě h, nebot’ život jest čerpán ze zdola i se shora, takže se obnovuje pramen a stále plná moře rozprostírá svoje vody dále a dále. Sloučení duše s Ideálním A d a m e m K a d m o n e m může nastati i v určité chvíli pozemské existence: v EXTASI, kdy král a královna spojují se z jiné příčiny a k jinému účelu.

Avšak předtím, než se král a královna spojí, aby byly vytvořeny obaly oklopující podstatu duše, nutné k jejímu s e s t u p u, je podrobena každá duše soudu. Právě tak je podrobena soudu každá duše v y s t u p u jící. Tehdy prochází duše soukolím velikých kol. Duše, pokrytá škvárou, nemůže vystoupiti ani dosáhnout extase, neboť toto soukolí by ji rozdrtilo.

Další otázkou, kterou neřešil Leiningen, je znovuvtělování, metempsychosa, putování duší GILGUL. Teorie znovuvtělování je důs1edkem učení o svobodné vůli člověka a o Jeho předurčení, neboť vyrovnává tyto dva zdánlivé protiklady. Svobodná vů1e není ničím jiným, než schopností rozlišovati dobré a zlé. Užíváme-li správně této schopnosti, vymykáme se vlivu hvězd a ještě více, hvězdy jsou nuceny poslouchati nás. Šimon ben Jochaj říká, že kdyby byl Bůh do nás nevložil dobré a zlé sklony, nemohli bychom míti zásluhu ani vinu. Morální stránka člověka, to jest Idea dobra a zla, je formou, kterou chápeme Absolutno, což se může díti toliko svobodnou vůlí. Ale je předurčeno, že vše, co bytuje, musí se vrátiti do absolutní podstaty, ze která vyšlo. K dosažení tohoto cíle musí duše vyvinouti dokonalost, jejíž neporušitelný zárodek se nachází ve všem. Množstvím zkoušek musí vše dosáhnouti poznání sebe sama a svého původu. Nebyla-1i tato podmínka splněna v tomto životě, počíná život druhý, třetí, čtvrtý atd., to Jest, nastává nový stav, ve kterém záleží na svobodné vůli, chce-1i člověk dosáhnouti dokonalosti, která mu dříve chyběla. Toto vyhnanství (EXIL) přestává kdykoliv chceme, ale nic nás nezdržuje v tomto vyhnanství stále a stále pokračovati.

Znovuvtělování řídí se zákonem věčného pohybu, který Jest životem. Tento zákon se projevuje přitažlivostí a odpudivostí. Každá činnost je příčinnou zpětné činnosti a zpětná činnost jest úměrná činnosti. Souladná činnost vytváří jinou činnost harmonicky shodnou. Nezladěná činnost vynucuje si zpětná působení na pohled nespořádaná, avšak toto zpětná působení udržuje ve skutečnosti rovnováhu.

Je-li proti zlu užito opět zla, je ve zlu pokračováno,jeli užito proti zlu dobra,je zlo zlomeno. To jsou nezměnitelné zákony GILGULU kabbalistů, znovuvtělování.

Nauka o znovuvtělování byla také vyučována ve kruzích prvních křesťanů, ale jak praví H i e r o n y m u s (Epistola ad Demedriadem), esoterně a tradičně. Další důkazy o tom přinášejí Origenes (A d v e r s. C e 1 s u m 1, 3), který pokládá nauku o převtělování za jediný prostředek, kterým lze vyložiti určitá vyprávění bible! (Zápas Jákoba a Esaua před zrozením a vyprávění Jeremiášovo, když se nacházel v těle matky) U Origena se nejedná o metempsychosu Platonovu, ale o nauku daleko vyšší.

Zbývá nám osvětliti ještě jeden bod, a sice těhotenství duší, IBBUR. Toto, takzvané těhotenství studoval zvláště pečlivě veliký mystik kabbaly, I s á k L u r i a. IBBUR je prostředkem, kterým pomáhá milost Boží lidské slabosti, aby mohl člověk tuto slabost snáze překonati a dosáhnouti nebe. Nejsou-li dvě duše samy o sobě sdostatek schopné následovati předpisy zákona Božího, slučuje je Stvořitel v jednom životě a těle, aby se oboustranně doplňovaly.

Mnohdy potřebuje pomoc jen jedna z těchto duší, která dostává potom nutnou oporu od druhé duše, která má více síly. Tato druhá, silnější duše, stává se tím matkou slabší duše, nese ji ve svém klíně a sytí ji vlastní podstatou, jako ž e n a svůj plod. Proto bylo toto dění nazváno Ibbúr, těhotenství.. Smysl IBBURU je velikým tajemstvím cnosti, výkonnosti a života, velikým arkanem mystiky. Toto mystické arkanum je zákonem IBBURU: umění u d r ž o v a t i v rovnováze síly, aby bylo docíleno vyrovnání pohybu.

Přistoupí-li do těla místo duše pomocné duše zatížená nastane posedlost DIBBUK.

Jsou ještě další dva druhy IBBURU. První způsobuje zvláštní duše, Nešema jetera se čtyřmi anděly a těhotenství duše nastává v předvečer dne odpočinku, aby přestalo ukončením tohoto dne. Posledním druhem IBBURU je působení nevtělené duše na duši vtělenou a obráceně. Dva poslední druhy IBBURu jsou tajemstvím kabbaly maasijoth, praktické kabbaly a její mystiky. Tyto dva druhy IBBURu přivádějí božskou moc do služeb lidské vůle a aby toho člověk dosáhl, musí

v ě d ě t, chtít, odvážit se a MLCET.


Tento článek je dokladem stálé ceny kabbalistické moudrosti. Stať psaná před 63 lety jako reakce na nyní 115 let starou přednášku stále překonává současnou obecnou úroveň, která bohužel nezaznamenala vývoje nýbrž spíše úpadku. Moudrost a znalost tradice zde vyniká ve srovnání s mnoha nevzdělanci a podvodníky současné doby, kteří se snaží na duchovních vědách levně přiživovat či si zde léčí své komplexy.

Jak zjevně staví tato brilantní analýsa tzv „moderní“ metody jako je chanelling a mnohe další mezi bludy pouze zavádějící upřímně hledajícího adepta. (Aby bylo dosaženo spojení s nehmotným duchovním mistrem musí proběhnout IBBUR, který se děje milostí Boží a není ho možné vynutiti cvičením. Prakticky při těchto technikách reálně hrozí DIBBUK – posednutí, ovšem reálně se většinou cvičící dobere pouze k hlasu svého ega a utvrzuje se ve svém egoismu)

Zcela zjevně z něj též plyne, že duchovního pokroku je možné dosáhnout pouze duchovní prací a studiem, nikoliv očekáváním pomoci od jakéhokoliv mistra. (Tento může poskytnout rady, ale vlastní práci musí vykonat každy sám). Z hlediska znalosti zákonitostí GILGUL lze nahlédnout na hloupost dnešních okultistů hovořících o mistrech páté, sedmé či dokonce pět a půlté úrovně. Je to produkt jejich materialistického ega, kterému na svých channelingových sezeních naslouchají. Toto ego neobsáhlo více, než matematiku z prvního stupně základní školy a patrně do více počítat neumí. Nedokáží uvažovat ve vícedimenzionálních souvislostech se kterými pracují tradiční systémy a hodnotí vše primitivní lineární stupnicí aniž by si uvědomili, že i základní nákres kabbalistického stromu je kreslen s pomocí perspektivy trojdimensionálně (a autor zpravidla neopomene poznamenat, že jde i takto o hrubé zjednodušení).

Čtenáři doporučuji zejména povšimnouti si vysvětlení principu svobodné vůle, zvláště často citované v souvislosti se způsoby úpravy a překonání horoskopu. Taktéž je jasné, že je nepravděpodobné úplné překonání horoskopu, jelikož by současně předpokládalo absolutní schopnost poznat následky svých činů (což nemohou tvrdit ani největší autority v průběhu dějin). Vyvázání se z horoskopu je tedy možné jen v úrčité míře cestou jeho transformace. Podrobné zákonitosti je možné odvodit pozorováním stvoření (avšak pak je lidský život příliš krátky pro dostatečný pokrok) nebo získati poznání hlubokým studiem esoterních nauk. Esoterní poznání není uzavřeno z důvodů sektářských ale z potřeby hlubokého studia pro jeho pochopení – toto nelze ničím obejít, v tom je hluboké poselství poslední věty článku Mistra Kabeláka. (v poslední době též jistým komerčním astrologem překrouceno a profanováno, bohužel též toto překroucení bylo převzato do nedávno vyšlé knihy honosící se titulem „Magie“)

Nezbývá než zakončit přáním, aby se našli poctiví hledající, kteří se nebudou obávati skutečné duchovní práce a svými díly postaví alternativu k množství bezcenné „duchovní“ literatury dnešní doby.