(text byl psán těsně po vydání)

Po dlouhé době se někdo pokusil shrnout vše o magii do jedné knihy. Vytvořil tím řadu oponentů i nekritických obdivovatelů.

Ani v jednom případě nevznikla systematická analýza chyb a předností textu. Vzhledem k tomu, že začínající zájemci budou patrně používat tuto knihu jako stěžejní práci, otevírám tuto diskusi. Podle mého názoru má kniha dost silných i velmi slabých míst. Chápejme ji jako inspiraci a zahájení odborné diskuse. Protože předpokládám dlouhodobější práci na přehodnocení jejích závěrů, bude tento text průběžně dopisován a v přehledu uváděn vždy s datem poslední aktualizace.

Výtky systémové a koncepční

  1. Autor si zcela neujasnil, jakou knihu píše, resp. sestavuje, v str. 7 učebnice magie, v dalším místě však píše: pokud by existovala univerzita magie, tato kniha by svým rozsahem postačovala k úspěšnému složení přijímacích zkoušek. Nevíme tedy, zda knihu posuzovat jako dílko snažící se věci vysvětlit či pouze informovat o existenci příslušných otázek. Pokud má jít o učebnici, pak jednu z mnoha, nikoliv komplexní příručku. Jedná-li se o přípravu k imaginárním zkouškám, pak jen z oboru nižší rituální magie, jiných NIKOLIV!
  2. Autor je po celou dobu tvorby svého díla pronásledován strachem, že uveřejnil příliš mnoho. Zachází až do komických prázdných rámečků s popiskem – zde měla být fotografie. Tímto mu sděluji, že řekl mnohem méně, než měl, pokud si již vytkl cíl zpracovati nově oblast magie.
  3. Špatná definice tématu: ačkoliv v kapitole o definici je zmíněna letmo i magie vyšší, následně se celá kniha zabývá značně nízkou magii
  4. Kniha je skutečně zamořena Crowleyovým podáním na úkor jiných směrů. Ačkoliv z hlediska vyšší praktické magie nevidím přínosu v thelemistické cestě, nelze ji již pro její rozšířenost opomenouti. Je však škoda, že nebyli popsány alternativy k ní, kterým se často nedostává takové publicity.
  5. Ritualismus v knize je opět zbytnělý a často zbytečný a nepraktický. Nejsem zastáncem ani opačného extrému řešícího vše intuicí, je nutné pochopit podstatu a naučit se s ní pracovati, k čemuž se kniha nepokouší čtenáře vésti. Kdyby byly tímto způsobem psány slabikáře, neučíme se písmena, ale malovat každé slovo zvlášť z paměti.
    Prakse mentální magie je zcela zanedbána.
  6. Ačkoliv si autor v úvodu stěžuje na nedostatek prostoru, je kniha zaplácána často nepřínosnou vatou: př. otištění viněty autorova oblíbeného koňaku
  7. Kniha se (téměř) nevěnuje otázce přípravy a výcviku adepta.

Výtky k částem speciálním

I. Seznámení s tématem

  1. Po poněkud nekonsistentním citování zasvěcených i nekompetentních autorů přichází autorova parafráze na Crowleye: „Magie je umění vyvolat v souladu s vůlí změny ve vědomí a v hmotném světě“, kdy zdůrazňuje narozdíl od Crowleyových žáků (kteří spíše halucinovali, než fakticky konali;pozn M.Ch) vliv magie do projevů v hmotném světě. Toto je jistě přínosem, avšak definice příliš nepokrývá oblast magie zvědné. Lepší je citovaná definice M.Nakonečného: „Systém transempiricky zprostředkovaného a zprostředkovávaného poznání transempirické struktury a transcendentního smyslu světa a života v něm“ i když není příliš srozumitelná a Veselý ji odmítá pro přílišnou šíři.
  2. Problém vymezení magie a mystiky je zmíněn a přestože je důležitý zůstal nerozvinut. Navrhuji doplnění: Mystika je forma pasivní magie snažící se o dosažení jednoty s Bohem, často prostřednictvím nitra člověka a náboženských schémat. Magie se snaží poznání a ztotožnění se s Bohem ve stvoření, včetně sdílení projevů jeho vůle.
  3. Následně uvedené navržení rozdělení magie je nutno odmítnout, protože je zjevně zmatené: př. do bodu 7)/charakteristika postupů/ zabloudila autorovi henochianská magie, která by logicky měla být zařazena pod hledisko bodu bod 5)/hledisko původu/. Obdobně je sporné k magii mentální připsat – individuální, protože i zde může konati více operátorů zároveň. Taktéž bych neočekával možnost kategorizovat vše podle úrovně pouze na psychurgii a theurgii – kam by pak autor řadil jím tak oblíbené vyvolávání živlových bytostí??! Je však nutné k určitému strukturování magie dospět. /bude doplněno/
  4. Pěkně je podán rozdíl mezi černou a bílou magii:“Přísně vzato, žádná bílá a černá magie neexistuje, veškerá magie se opírá o jedny a ty samé univerzální principy a hermetické zákony“. Dále pěkně vysvětleno, dobře napsáno.
  5. Další body však trpí povrchností: je theurgii vše co není evokováno z operatérova nitra? Také mentální magii je nesmyslné redukovat na tvorbu elementárů.

II. Astrál

  1. Kapitola průměrná, rozdělení bytostí pro praxi není příliš užitečné. Též shrnout veškeré živlové bytosti do elementalů je dost zkratkovité. Schází mně zmínka o provázanosti astrálních jevů mezi sebou, hierarchii živlových bytostí a přírodních (autor uvádí jako démoni)
  2. Zcela špatně tatvická část – jen by mne zajímalo, kolik citlivých jedinců cítí při východu slunce naplnění prázdnotou ákáši po právě uběhlé pevné zemi. Tato část je nepoužitelná, autor však upozorňuje, že ji jen přebírá. Správné zpracování lze najít např. v Tattvické astrologii od Roberta Nového, který se prací s tattvami podrobně zabýval.
  3. Popisy možností putování jsou trochu nekompletní. Uvažte např. co v důsledku znamená možnost pseudomorfní bilokace. Taktéž není nastíněna možnost uvolnění pouze mentální složky.
  4. Alkohol ovšem není kontraindikován, což je dobře, že autor zmiňuje, pouze je nutné počítat pak s možnou sníženou obranou po evokaci a případně pomalejší reakcí během ní. Mírná dávka alkoholu je však zpravidla přínosem.

III. Analogie

  1. Je vidět, že autor není zběhlý v alchymii. Pak by tak bezstarostně neargumentoval nemožností přeměny jedné signatury v druhou. Nicméně je jasné, že je nutné rozlišit kdy platí zákon analogie a kdy přitažlivosti protikladů (ostatně i v praxi by mne zajímalo, zda autorovu mužskou duši, tedy signifikovanou Marsem přitahují více mužské duše než ženské)
  2. Dále uváděné tabulky korespondencí jsou kompilátem bez potřebné autorské úpravy a obsahují řadu nepřesností a špatných specifikací. Jejich rozbor by však vydal na samostatnou knihu. Příklad: Chalcedon připsaný Saturnu se vyskytuje v celém spektru barev, často však bílý, šedý a průhledný, tedy Luna. Vznikl vysrážením z horkých roztoků vod (hydrotermální)-opět globálně ukazuje k Luně, i když se pochopitelně saturnské kousky najdou. Křehký modrý rozrazil jako martická kytka je také podivnost sama, i účinkem nezahřívá, ale jemně rozpouští a uvolňuje – tedy nejblíže Merkuru. Jeden druh jitrocele je sice zván kopinatý, ale to je vše, co na této rostlině martického naleznete (např semeno je známé obsahem slizů a saponinů působících průjmy podobně jako lněné semeno). U Luny se i laik pobaví co se tam vešlo zvířat a proč tam třeba není ovce, když je přece také domestikovaná. Aloe je sice lunární sekundárně, ale primárně martická. Zařadit rdesno k slunečním rostlinám je též povedené, bohužel nevím o kterém ze cca 100 druhů mám diskutovat. Na tyto tabulky zapomeňte, pokud chcete někdy praktikovat hermetické léčení – zhruba 30% věcí je chybných, navíc zjednodušení na primární signaturu škodí vždy. Analogie ke znamením dopadly podobně – velká škoda.
  3. Zbytek kapitoly pojednávající o 4 živlech a 3 principech převzatý převážně z Maverica a Gebeleina se zdá být v pořádku a užitečný.

IV. Kabala

Vynikající a přínosná kapitola, je vidět, že je zde autor doma. Na jen hrubý nástin tématu upozorňuje sám. V některých detailech užívám trochu jiný system ale to je rozdíl škol, mám zde jen slova pochvaly. Určitě pak 27 stran přečíst nikoho nezabije a obdivuji naopak tak stručné nastínění kabaly.

V. Magická způsobilost

  1. Na přiznaném tenkém ledu astrologie autorovi sekundují dva astrologové: Komerční astrolog Richard Stříbný a humanistický a transpersonální astrolog Pavel Turnovský. Popletený elaborát Richarda Stříbného jsem již kritizoval mnohokrát, protože se ho neustále snaží někde uplatnit, uvedu pouze link s výhradou, že jsem ještě dost sporných věcí nechal bez povšimnutí. Prostě ostuda astrologie, kdy zpřevrátil i kredo magie (že to nepřišlo p.Veselému divný???)
    Pavel Turnovský se svým úkolem vyrovnal dobře a chytře: pravil – každý se za určitých okolností může stát mágem a pak popsal obecné základy astrologie. Má sice pravdu, ale nikdo se nic nedověděl.
    Zaráží mne, že když se pan Stříbný na dr.Kefera zaměřil a p.Veselý jej zde často cituje, nikdo z nich neuvedl jeho popis disposic (bude uveden v blízké době v článku o astromagii zde).
  2. V kritice zájemců o magii jsem si text vysloveně vychutnal, mluvil mně jak se říká z duše. Potom jsem ale začal přemýšlet, jaký jsme byli na začátku, vzpomněl si na vyprávění p.Nakonečného a musím dodat – když to není, tak aspoň snahu to doplnit. Jinak s autorem se přiznávám: jsem také nedovzdělanec a vadí mně to!
  3. Toto je však odstavec, který by si měl zapamatovat každý a důsledně aplikovat: „Je zajímavé, že ve většině současných na Západě vydávaných příruček magie je otázce vlastností magika věnována pouze stručná zmínka nebo je toto téma zcela pominuto.Tato skutečnost možná souvisí s tím, že autoři knih se živí vyučováním magie. Vzhledem k tomu, že já magii nevyučuji, nemám zapotřebí ukládat si podobná omezení.“

VI. Magická příprava

  1. Jsou stručně uvedeny Bardonovy živlové cvičení, cenná je jejich Lasenicova obdoba v knize prací, kde je navíc bez podrobností lehce zmíněna adaptace zvířetníku a ladění do podstaty věcí. Brzy však je konstatováno, že není autorovým úmyslem více cvičení popsat, pouze varuje (oprávněně) před neopatrným cvičením písmenkových cvičení. Jak jsem již uvedl, bylo toto téma vzato až příliš krátce.
  2. Následuje uvedení diet a doporučeného denního programu. Vše pojato dost nereálně: dopoledne si čísti, po obědě a odpočinku /z čeho?/ tvůrčí práce do 18 hod, procházka a meditace až do večeře. Sladký to život teoretického magika, praxe bývá jiná a většina lidí co znám se snaží stihnout udělati co nejvíce.
  3. Pojednání o mase jest pěkné, košer a rituální porážka jsou dobré, pro zamezení ovlivnění astrálem požívaných zvířat lze však částečně oddělit astrál i před požitím jídla nebo po zakoupení potravin. Není to sice ideální, ale dosti účinné. Při adaptaci pak lze omeziti jen na drůbež a ryby. Poznamenal bych ještě, že jsem dosud neviděl vegetariána evropského původu, který by měl dostatečnou sílu.

VII. Výrazové prostředky

VIII. Základní rituály

IX. Techniky mentální magie

X. Talismanická magie

XI. Magická zrcadla

XII. Sexuální magie

XIII. Nástroje

XIV. Drogy

XV. Pracovní modely

XVI. Evokace

XVII. Invokace

XVIII. Nekromancie

XIX. Práce se živlovými duchy

XX. Rizika magie

Na závěr je nutno uvést, že rozsah magie vylučuje kvalitní zpracování celého tématu jedním člověkem, proto moje poznámky nejsou zaměřeny proti p.Veselému, ale jen a pouze k nedostatkům jeho práce, které si však vážím pro její obsáhlost.