Egregory: astrální reprezentace hromadných „hnutí mysli“, ať už jsou to všeobecné lidské pudové tendence a afektivní stavy, nebo uctíváním či hromadnou činností vůbec vytvořené astrální bytosti (Nakonečný, Milan 1999: Magie v historii, teorii a praxi, str.313, Praha.)

Pojem vyjadřující v okultismu existenci zvláštních astrálních útvarů, které jsou vytvářeny skupinovými představami, ideami, pocity – např. náboženské kulty, politické ideje, ale i hromadné všeobecné sklony a smýšlení. R. Ambelain (La Kabbale pratique, 1951) definuje égregor jako „sílu zplozenou mocným duchovním proudem a tak uchovanou v pravidelných vzdálenostech, přiměřených rytmu harmonie s univerzálním životem kosmu, nebo sjednocení podstat, které jsou spojeny společným charakterem“.

Papus definuje égregor prostě jako „celkem zplozený astrální obraz“ (Traité élementaire des sciences occultes). Égregor je tedy astrální reprezentace kolektivní mysli a funguje jako více méně silná astrální bytost, není jen pasivním odrazem toho, co je společné lidským myslím, ale též aktivním činitelem. V tomto smyslu každý jedinec vyznává nějakou náboženskou, politickou či jinou ideu, je spojen s příslušným égregorem, přičemž toto spojení je oboustranné: jedinec posiluje svou vírou a svými činy tento egregor a naopak je égregorem posilován. Jako bytost se égregor udržuje tím, že je nasycován vírou, imaginací, činy, které mají vztah k jeho obsahu, především je sycen mocnými kulty a rituály. Teurgickou operací lze vytvářet pozitivní, černomagickou operací negativní égregory. Égregory zlých sklonů se v magické evokaci manifestují jako ďáblové, égregory tvůrčích pozitivních sil jako géniové či andělé, égregory přírodních sil jako démoni či duchové živlů.

Uvedená okultní fakta dobře ilustruje E. Lévi (Věda duchů 1936, str. 165 a násl.) na historickém případu evokace olympských božstev, kterou před císařem Juliánem Apostatou provedl Maximus z Efesu. Protože božstva starého Olympu v Juliánově době již nikdo neuctíval a představy o nich již byly velmi chatrné, Julián „neviděl je již tak, jak je představují antičtí básníci, nýbrž jen jak existovala ve vystřízlivělé imaginaci současného lidstva, stará, vetchá, ubohá a zpustlá. Nebyla to již mohutná božstva Homérova, nýbrž byli to groteskní bohové Lucianovi, což jen potvrzuje teorii, že domnělí duchové při evokacích jsou jen zrcadlením nebo odlesky kolektivní imaginace.“ Uměle vytvořený égregor může být k této zemi připoután i modlou, která se stává předmětem uctívání, a mohou to být i modly náboženské i politické. V živoucí formě vrací astrál jen to, co je v něm udržováno lidskými skutky a vášněmi. Nejsilnější nasycení astrální bytosti reprezentuje obět, protože je spojena se silným hnutím mysli a uvolňuje okultní energii obsaženou v krvi. Silné égregory vytváří hromadné utrpení lidí za válek a revolucí. Égregor působí zpětně na tento svět a vztahy mezi ním a tímto světem v sobě skrývají tajemství individuální a kolektivní osudovosti.

(Nakonečný, Milan 1995: Lexikon magie, str. 70, Praha. – druhé, rozšířené vydání)

Několik poznámek k problematice egregoru z přednášek pana M.

* egregor: typická astrální záležitost; mentální síla vržená do prostoru, obsahující informace a mající za úkol zpětně působit;
* egregor je projevem tradice
* pro vytvoření egregoru a jeho udržování je třeba uctívačů, kteří dodávají tomuto astrálnímu útvaru energii prostřednictvím vykonávaných rituálů
* slábnutí egregorů je skutečně pomalé; pro uchování egregoru stačí jen znát jeho jméno a vyslovit ho (tím je i např. učení se řeckých mýtu na základních a středních školách)
* oslabení a následné odstranění egregoru: likvidace stěžejního nositele a udržovatele egregoru a pak egregor vytlačit jiným silným egregorem
* egregor může být vázaný prostorově, nebo též personálně
* z hlediska magie se egregorů používá pro prosazení a realizování čehokoliv ve hmotné úrovni; pro věci vyšších sfér se ho nevyužívá – adept nepracuje s egregorem, ale s inteligencí! – evokuje božstvo, nikoliv egregor – adept nedělá obřadníka pro lid; při kontaktu, napojení se na egregor dochází k tzv. uchvácení egregorem – omezení vnitřní svobody, jakési vystavení zdí, bariér omezující rozhled člověka, jeho poznání a vnímání symbolickými hranicemi egregoru – nezaplétat se, nespojovat se!

Několik krátkých úryvků z přednášek dr. Jana Kefera, jak je stenograficky zachytil pan Málek

„… Jak se tvoří duchovní egregor? Definice: Egregor je vědomá živá myšlenka jednoho nebo více lidí. Tedy sejde-li se několik lidí v určitý čas, na určité místo, stejně myslí a stejně jednají, vytváří myšlenkového egregoru a tato bytost stále roste. Zde je důležitost určitého rituálu. To je skutečně magické tvoření.“ (10.10.1938)
„… Můžeme vytvořiti národ úplně hmotně, trvá to však staletí nebo tisíciletí. V magickém světě vytvoříme egregora a ten si najde cestu, jak uskutečniti ve hmotě národ.“ (17.3.1938)
„… Chceme-li vytvořiti nějaké kolektivum, vytvoříme magicky egregora a ten si najde cestu k uskutečnění ve hmotě sám. Egregora vytvoříme magicky za tři měsíce a tentýž výsledek docílí se organizací za 30 let. Když se odvrátíme od organizace hmotné a budujeme organizaci astrální, je průběh rychlejší a účinek čistší.“

V roce 1991 vydalo nakladatelství Trigon skvělé dílo J. Kefera „Syntetická magie“. Závěr knihy je doprovázen velice pěkným a zajímavým doslovem „Náš život nepatří nám“ z autorského pera D. Ž. Bora (str. 489-494). Uvádíme z něj několik pasáží…

Když se roku 1938 stahovala nad Evropou černá mračna, komentoval Jan Kefer při jedné z přednášek světové dění slovy:

Všechno, co lidi dělí, je tento nacionalismus. Evropa bude nacionalistická – zase hrubá síla. Pro nás jediná autorita je autorita duchovní, koruna svatováclavská. Řeknete, že je to autorita jako každá jiná! Je to autorita, která v astrálu existuje tisíc let. Víte, co je to egregor živený tolika bitvami! A nyní se tomuto egregoru mohl rouhat kdejaký uličník…Jsou tu hlasy: dejme to všechno Hitlerovi, nebo zase: dejme to všechno Rusku. Je to řeč nějakého rozumného člověka?…Mluvíme o dědictví svatováclavském, ne z politických důvodů. Tenhle egregor je dosud nesmírně mocný, bojí se smrti a dělá všechno možné, aby se udržel. Musíme míti prostředníka mezi tímto egregorem a námi. Tisíciletým mocným egregorem magickým možno zvládnouti celou Evropu. Kdo vládne v demokracii? Tajný činitel, ten lid volí zdánlivě. Politická moudrost našeho lidu je bulvární plátek. Ideál vlády skutečné je moc velekněžská. Dokonalý člověk, vyrovnovážený, naprosto mravný je zárukou celku…Český národ je pevný, jeho země je zvána srdcem Evropy, ať lidé říkají ´doleva nebo ´doprava´ – obojí je nesmysl. Jediná záchrana je zde silný egregor českého lva a silný egregor svatého Václava.“
(3. 10. 1938)

Keferova slova reagující na podepsání mnichovské dohody. Byl zklamán vývojem situace a zbabělostí vlády:
„Podívejme se na současný stav. Kdybychom evokovali magického egregora našeho národa, tak bychom viděli příšerného démona zbabělosti. To je to nejstrašnější, co člověk může míti … Máme historicky výjimečné dějiny: co dějiny dějinami jsou, žádný stát se nezachoval bídněji než my. Nikde v dějinách nemáte příkladu, aby národ takovým způsobem se zřekl všeho, že nebude žít. Ona by byla válka, ono by tam těch lidí padlo! Z hermetického hlediska: nikdo neumře dřív, než splní svůj životní úkol a dříve, než zemříti má … Musíme si uvědomit, že každá naše koncentrace, myšlenka, práce je obrovská síla. Takováto moc, takováto síla, nemá-li člověka zničiti, musí být vložena jen do královských rukou … Magik se má považovati za sesazeného krále (Lévi). Opakuji znovu: Evropa bude zničena, nevyvstane-li zde velký duchovní proud, armáda lidí, kteří dělají víc, než je jejich povinnost. A kteří dávají oběť. Tento duchovní proud se musí postaviti proti nynějšímu barbarství.“
V den podepsání mnichovského diktátu na přednášce říká:
„Vzpomeňte, když se blížilo české vojsko k hranicím, stačil pouhý jeho chorál, aby nepřátelé utekli. Pamatujme, že to nejdražší co máme, je jeho koruna a jejím jménem můžeme reklamovati svoje panství. To není dědictví dobyvatele nebo kořistníka, ale sv. Václava. Buďte ujištěni, že tento velký egregor je tak silný, mocný a krásný, že nedá zahynouti nám ani našim dětem, kterým dá plnost života.“
Ale situace se vyvíjela stále černěji. Těsně před tím, než vznikl Protektorát Čechy a Morava, zaznívají na jeho přednášce myšlenky, které už před ním pronesl Ladislav Klíma:
Každý národ ke své škodě nenávidí, cokoliv je vyššího“. Lid, národ potřebuje mocného egregora. V astrálu existuje Mistr Jan Hus, nikoliv historický, ale astrální: je to syntéza, ve které existuje duch táboritský. Egregor svatého Václava je však nesmírně mocnější a krásnější. Národ český v době své samostatnosti jím pohrdal; důsledky se dostavily.“
Není bez zajímavosti, že čeští fašisté velmi dobře věděli, co tento egregor představuje. Proto také poškozovali jeho sílu tím, že nechali vyrazit pro kolaboranty jako vyznamenání svatováclavskou orlici.

Jen na zavěr…

… Mluvíme-li o smrti, nikdo neumírá dříve, dokud by nenaplnil svůj pozemský úkol. Mimoto, co je to smrt pro nás? Odložení chatrného roucha a přijetí roucha lepšího. Ale tato smrt je nejmagičtějším činem. Prorok, který je zabit, za tři dny vstává z mrtvých. Při velikém díle lze zemříti, ale pak se dílo uskuteční velmi rychle.“ (úryvek z přednášky J. Kefera,10.10.1938)
„Roku 1939, v těžkých chvílích této země, vyšla poslední kniha tehdejšího předsedy Společnosti československých hermetiků Universalia dr. Jana Kefera, věnovaná astrologii, s příznačným titulem: Umění předvídání a boje proti osudu. Autor sám se svému osudu nevzepřel, protože byl přesvědčen, že bude-li zabit nacisty, pomůže zničit nacismus. Zemřel v koncentračním táboře r. 1941.“
(úryvek z krátkého úvodu k novému vydaní Keferovi Praktické astrologie, nakl. Trigon 1993)